9. číslo, únor 2000



Únor


Poslední dobou jsem se hodně díval po holkách. Chtěl jsem si koupit něco z výprodejů, které zahltily město, a chtěl jsem zjistit, co a jak se vlastně nosí, protože - málo platné - my, muži, toho o vkusném oblékání mnoho nevíme. Zjistil jsem ale překvapivou věc: že ženy si pramálo uvědomují možnosti, které jim móda dává, a samy se oblékají většinou velice fádně až nevkusně. Nakonec se z mého procházení městem a zamýšlení nad módou vyklubal nový článek, který máte možnost tento měsíc přečíst. Spolu s dalšími články, které nás snad popostrčí zase někam dál, když už nijak jinak, alespoň v našem uvědomění si sebe sama.

Hezké čtení!



Tip na měsíc Únor
Tip na únor

Omrzelo vás dívat se pořád na to, jak nám ženy znásilňují šatník hlouběji a hlouběji? Je vám nanic z toho, že už neexistuje mužská součást oděvu, která by neměla ekvivalent v dámském šatníku, nebyla - li už použita přímo tak, jak byla?
Vypalte jim rybník! Tento model jakoby návrháři vytvořili pro nás.
Jestliže jste se až dosud sukně obávali proto, že by vám chyběly tolik potřebné a praktické kapsy, na této sukni naleznete hned čtyři (!). Délka bude vyhovovat snad i vašim nohám, když si k ní vezmete doporučené boty, půjde se vám pohodlně jako v bavlnce. Jste - li majitelem mobilu (a kdo už dneska ne?!), oblečte si krátký pulover a mobil prostě zastrčte za vrchní kraj sukně. Ta má samozřejmě poutka na opasek, vepředu zapínání na suchý zip (!) a klasický zip (oceníte na pánské toaletě...). Doporučuji černé husté punčocháče, jednak je ještě zima a druhak nebudete muset podstupovat epi nebo depi laci.

Naprosto bezkonkurenční sukně od 995,- Kč, pulover od 695,-Kč, punčochy za 100,-Kč a konečně pak boty za 1.095,-Kč - očekávejte navíc povánoční slevy. Oblečení a obuv objednejte ze zimního a Vánočního katalogu QUELLE (www.quelle.cz)

Terry



Dobrá zpráva?

Transvestité jsou v kursu! Zatímco vy nemůžete ani nakouknout do výkladu s tím krásným kožíškem tak, aby to někdo poznal, celý svět se zbláznil do transvestitů.
Nejenom, že transvestité se objevili v několika pořadech, na Silvestra dokonce i na ČT1 v pořadu "Neváhej a Toč", kde byli skvělí. Hollywood chrlí jeden film s TV tematikou za druhým, aby se nakonec objevovaly na různých programech naší televize. Samozřejmě, že trošku přeháním - ale filmů o TV je opravdu hodně.
Co na tom, že všechny příběhy jsou víceméně typu "Tootsie", chlapa, který udělá díru do světa až jako žena! Bohužel to ukazuje právě na smýšlení společnosti, která ani tak nefandí chlapovi, který se převleče do ženského, ale ženské, která je právě tak chlapská. Jakoby chlapské myšlení bylo něco naprosto pozitivního, bez čeho nelze žít.
Už mnohem lépe vyzní příběh malého kluka ve snímku "Můj růžový život". Autor se sice "schoval" za postavu kluka, který je natolik malý, aby nemusel chápat, proč se to nesmí, ale nezapře skutečnost, že malý Ludvík je vlastně on. Můj růžový život Ludvík bez jakékoli sexuální tendence prostě rád převléká za holčičku. Ve scéně, kdy si nechává vysvětlit princip ženských a mužských chromozomů X a Y je sice malý odkaz na to, že Ludvík je vlastně transsexuál, ale NEVADÍ! Tento film má moje plus za to, že vykřičel do světa všechny nesmyslné problémy, které okolí rodině tohoto chlapce nadělá. Přestože konec filmu nevyzní moc nadějně pro fiktivního kluka, který zestárnul a chce si pořád hrát na holčičku, třikrát hurá!!!
Na druhou stranu ale po shlédnutí kteréhokoliv filmu nejsme ani o kousek blíže pochopení naší milé macešské idiotské společnosti - takže vlastně jakápak dobrá zpráva???

Terry





Mužská móda z pohledu staletí
STŘEDOVĚK

Protože naše středoevropské tradice mají své kořeny ve středověku, je vhodné podle mého názoru začít právě tam. Německý král 13.stol. Ludvík Bavor
Po rozpadu Západořímské říše vzala za své antická vzdělanost a s ní i tradiční oděvy starověku. Středověký člověk potřeboval oděv veskrze praktický, který by dobře odolal nepřízni počasí. Muž v té době nosil na těle lněnou košili a krátké kalhoty, přes to kazajku nebo kožich, který končil nad koleny. Louis Boullogne, vévoda z Toulouse určitě nebyl považován za sprostého úchyláka...Nohy byly ovinuty látkou nebo kožešinou, občas přivázanou šňůrami.
Jak plynula staletí, lem mužského roucha se prodlužoval až ke kotníkům. Kalhoty se scvrkly v jakési slipy, ke kterým se pomocí podvazků připínaly nohavice jako punčochy. (A vida, jakého předchůdce má dnešní ryze dámská móda!) Na punčochy byly zřejmě občas připevňovány kožené podrážky, které byly v zimě nahrazovány holínkami. Objevily se též módní zobanovité boty, které měly dlouhé špičky vycpané látkou zakroucené směrem nahoru. Moc pohodlné asi nebyly. Fridrich Barbarossa, další německý král, účastník křížové výpravy do Svaté země. Můžeme také v té době objevit i první boty na tlusté podrážce s podpatky, které sloužily k ryze praktickým účelům: měly svému nositeli umožnit bez úhony projít zas!viněnými ulicemi středověkého města. (A máme tady další příklad původně pánské oděvní součásti, dnes mužům bohužel zapovězené.)
Ale středověk podléhal módním změnám a dlouhá mužská suknice se začala opět zkracovat. Nohavice se začaly nosit tak přiléhavé, že přesně kopírovaly linie mužského těla. Důsledkem je i poznámka v mohučské kronice: "mladí muži tak krátké suknice nosili..." (že by předchůdce dnešních minisukní?)
A čas plynul dál, to co bylo módní kdysi už není dnes aneb kdeže ty časy jsou...

JF




Spousta oblečení leží ladem!

Když vkročíte do jakéhokoli obchodu s oblečením (nemyslím samozřejmě čistě pánský konfekční obchod - nenachytali jste mě), zjistíte, že poměr ženského a mužského oblečení je v nejlepším případě 5:2. Spíše se ale setkáte s tím, že zatímco se vaše partneka probírá jedním ramínkem za druhým, vy sjedete pohledem tři druhy kalhot a poličku s riflemi a jste hotoví. Domluvme se, že unisexový unisex nebudeme vůbec počítat.
Zatímco muži chodí buď v riflích a tričku nebo kalhotech a košili, ženy vybírají od krátkých ke dlouhým sukním, od úzkých kalhot přes zvonové ke kalhotovým sukním, mají na výběr z několika set druhů halenek, roláků, triček, svetříků, mikin a já nevím čeho ještě, nespočetně mnoha materiálů a barev.
Zjistil jsem, že naše milé ženy, chodící po ulicích, o to ale moc nedbají. 74% jich chodí oblečeno nevýrazně, Co je tohle jiného, než přísně pánský styl? v podstatě v pánském stylu. 12% je poměrně nevkusných a asi 0,5% ze vzorku za posledních šest týdnů je k popukání nechutných. Nejhůře jsou na tom starší ženy a dívky mezi 13 - 16 lety s nižším vzděláním. Nejnevkusnější součástkou jsou pravděpodobně boty (na boty se v našich zemích snad bere ten nejmenší ohled. Schválně sjeďte z krásných a méně krásných tváří dolů, a podívejte se, co ženy nosí na nohách. Ve valné většině jsou to mutace pánské obuvi, není zanedbatelný ani počet bot s vojenským stylem, například Gladiatory, nošené samozřejmě k něžným černým šatům na ramínka, a čeho je snad nejvíce - sešmajdaných křápů starých tak tři až pět let.)
Milé feministky, dříve, než mi pošlete e-mail s třaskavou přílohou, rozhlédněte se kolem sebe. V dobrých obchodech, stejně jako na stáncích, je průměrně součástka ženského oděvu o 25% levnější při zachování stejné kvality, zatímco výběr je v poměru 10:90% ve prospěch ženské módy. Našel jsem poměrně zajímavý článek v časopise Žena a Život (č. 1, leden, vyšlo 27. prosince 1999), kde se přímo vybízí k nošení Velice umírněný dandy styl, jak ho vidí femininní návrhář. Doopravdy to vypadá mnohem hůř. pánských věcí: košilí a svetrů; a najdete tu i tvrzení, že "žena, oblečená v pánském dandy stylu působí originálně a přitom žensky". Proč by tedy "muž, oblečený v dámském dandy stylu, tedy rovněž nemohl působit zajímavě a přitom mužsky????!
Odhlédneme - li od faktu, že se nám líbí ženské oblečení, vyvstane tu najednou fakt, že muž si ani nemá možnost vybrat z dostatečně velké nabídky stylů, barev a materiálů, aby se vkusně oblékl. Je to největší ostuda, uvážíme - li další fakt, že mužská mzda bývá v průměru o 12% vyšší, než ženská. Proč, proboha, oděvní průmysl nevyužije tohoto velkého potenciálu a nezavalí trh tisíci druhy mužských oděvů všech barev a stylů, od klasických obleků po feminní pánské suknice z lycry?!!! Proč průmysl nedá možnost mužům kupovat si stále další oděvy a kombinovat stejně, jako mají možnost ženy?
Asi toho z tohoto postu moc nezměníme. Ale fakt je, že v obchodech tak leží ladem spousta oblečení, které je určeno ženám, které jej odmítají a loví v pánských odděleních.
A tak navrhuji řešení: Pojďme nakupovat tam, odkud se ženy vytrácejí!!!

Terry





Cesty módních tvůrců

Jsem jedním z pravidelných čtenářů tohoto časopisu a často pokládaná otázka co si lze vzít na sebe a proč mně přiměla k mužská sukně o bsáhlému pátrání, jak to vlastně s pánskou módou v právě končícím století je. Často si říkáme, co bychom chtěli nosit a proč, ale ještě nikdo z nás vlastně nepoložil otázku, jak si vlastně každý představujeme svůj protějšek, co se nám líbí na ostatních lidech , které potkáváme.
A tak jsem začal opatrné sondovat mou manželku, jak si vlastně představuje svého muže či milence.
Odpověděla  - potkám - li někoho , na první pohled mně upoutá upravenost. Učesané, klidně delší vlasy i větší náročnost účesu. Odradí styl pankáče, u mladšího člověka vyholená hlava a příliš přehnaně ženský styl. Vousy mohou být i nemusí.
Na sobě může mít pěkné džíny nebo společenské kalhoty, pásek , slušné boty, košili z jemnějších materiálů, klidně hedvábí. Sako, kabát nebo bundu alespoň něčím zajímavou, neúnosný je styl bezdomovců z Hlavního nádraží v Praze.
V podstatě stejnou odpověď jsem dostal i od své mnohaleté milenky. Transparentní košile, náhrdelník Tu jsem si našel (spíš ona mne ) po deseti letech manželství , kdy jsme se s ženou dohodli, že půjdeme bez rozvodu každý svou erotickou cestou.   Závěrem z těchto odpovědí vlastně vyplynulo, že upravenost a estetická krása k muži dnes zákonitě patří.
Abych situaci pochopil ještě důsledněji, vyzpovídal jsem na toto téma svoji blízkou příbuznou pracující jako módní návrhářka. Odpovědí bylo tolik, že jen stěží se vejdou do jediného článku. A tak se alespoň nejprve pokusím shrnout nejdůležitější poznatky.
Po dosažení určitého technického pokroku se někdy koncem 19 století začala formovat návrhářská profese jako zdroj obživy založený na v podstatě trvalé obměně vzorů, barev a střihů.
Převratný vliv mělo masové rozšíření jízdních kol a aktivního sportu. Ženy byly ve velké nevýhodě , neboť sukně a šaty se na jízdu na kole nehodily a tak právě z tohoto důvodu přišly první pokusy žen vzít si na sebe kalhoty. Vyšívání na klopách saka Teprve po několika letech se podařilo utišit četné protesty a odsuzování kalhot na ženách.
Většina špičkových módních tvůrců pochází z Anglie a Francie, z 80% jsou to muži, a z další velké většiny jsou to muži hlásící se k 4% menšině ( všeobecně v  umění by spíš sedělo říci k 50% menšině. ). Jejich návrhy jsou přímo propleteny estetickými prvky a dalo by se říct, že v této fázi návrhů naprosto není problém najít muže v sukni nebo v téměř průhledné košili ( avantgardní styl ) nechybí ani roláky a stříbřité barvy. V neoklasickém stylu se dají najít výšivky a zcela střízlivá může košile se stojáčkem a vázačkou.. Jako kdyby si to přímo návrháři přáli,oblékají muže do téměř divadelních kostýmů, nad nimiž zaplesá nejedno naše srdéčko. Z módních přehlídek přecházejí inspirace k výrobcům látek ( zpravidla s dvouletým předstihem se Stojáček, stříbrný lesk,vázačka kontrahují dodávky pro jednotlivé sezóny.
A zde, v této fázi začíná první zádrhel. Obchodník, reagující tržně se nezaváže k odkoupení vyjímečného modelu, protože tuší, že by se nemusel tak snadno prodat. A tak vlastně o všem rozhodujeme my, zákazníci tím, co si v nadcházející sezóně koupíme.  
Modely byly vybrány z prestižního odborného měsíčníku Rundschau - Fachzeitschrift fur internationale mode und schnittechnik.
Z obchodního zákulisí ještě jedna zajímavá zpráva. pro letošní léto se chystá jako módní zajímavost zcela průhledný materiál s příjemným omakem používaný jako vsazované pruhy do letních triček pro pány i dámy a právě v těchto týdnech se dojednávají objemy výroby a dodávky na léto. Tentýž materiál se používá jako ramínka podprsenek, boční spojky kalhotek a slipů. Viděl jsem vzorky a máme se na co těšit.
Proužková vázačka Takže shrneme - li předchozí řádky. Návrhů je dost, stačí si jen vybrat. Mohl bych docela obsáhle vyprávět nádherné zážitky z kostyméren při natáčení televizních pořadů či z dalších uměleckých kruhů. Vzhledem k malosti České republiky to však téměř není možné, aniž bych na někoho nevynesl nechtěné podrobnosti. Jsou místa a zaměstnání, kde si lze užít kostýmů co je libo. Mnozí zaměstnanci jsou i velice oblíbení, protože svojí profesi dělají s láskou a s citem, který normální člověk nemůže nikdy mít.
I v civilním životě se situace za poslední roky výrazně posunula k dokonalosti a k ženštějším materiálům, návrhy extravagantních směrů se množí jak houby po dešti, obchodníci se snaží oživit trh stále něčím novým a tak vlastně celý svět spěje tím " správným " směrem. Ke sjednocení prvků ženské i mužské módy a k rozšíření nabídky. Je to velmi patrné v Německu, odkud také přicházejí nejvýraznější vlivy pro naše obchodníky co a jak nakoupit.

©Pepino





Na nohy patří... boty

Je bezesporu, že až na výjimky, kdy si jdete třeba po pláži pro Magnum nebo v bazénu do sprch, máte po většinu dne a po většinu roku na nohou nějakou obuv, která vás nechává chodit po zaplivaných chodnících, roztroušených střepech nebo doma po studených parketách. Po většinu času, který v botech strávíte, na ně skoro nemyslíte - a přeci tu jsou a patří k oděvu stejně, jako třeba spodní prádlo.
Máte - li tu smůlu, že jste mužem, máte možnost si vybrat z polobotek, mokasínů, kotníkových botou a tenisek. Chcete - li nosit holinky, buďte zemědělcem, zajímají - li vás důchodky, stačí si trochu počkat a zestárnout. Máte - li to štěstí, že jste ženou, můžete si vybrat z naprosto nepřeberného množství bot, které dokáží zkrášlit nejenom vaše nohy, ale i celou postavu, a navíc bývají velice pohodlné. V tomto článku vám chci přinést alespoň částečný výčet některých z nich.

Lodičky jsou snad módně nejtrvanlivější obuví. Lodička na vyšším širokém podpatku. Jsou tu již dobrých sto let; za tu dobu se - samozřejmě - měnily designem, výškou podpatku nebo materiálem. Měnil se i jejich význam a použití. Tak, jako v osmdesátých letech patřily na nohu i k riflím, dnes se nosí výhradně k šatům, povětšinou krátkým, a to navíc v mnoha případech do společnosti či na nějaký večírek. Sem tam se můžete setkat se ženou, která si je obuje spolu s kalhotami, ale ty pak musí být ženského střihu a vzezření. V současnosti jsou "in" lodičky polouzavřené, s hranatou špičkou a širokým, směrem k zemi se mírně rozšiřujícím podpatkem. Ten ostatně poznamenává i ostatní současnou dámskou obuv.
Páskové otevřené boty na podpatku jsou Páskové boty drží na noze jen díky právě těm páskům... ryze dívčím a dámským artiklem, a snad proto jsou mezi TV velice oblíbeny. V celku stále stejná podešev a podpatek - jehlový nebo široký - je k noze připevněn soustavou pásků, všelijak důmyslně propletených a pospájených, a právě v provedení těchto pásků vzniká osobitý design každé boty, každého návrháře. Taková bota vyžaduje ale také pěstěnou a hezkou nohu (kterou my, pánové, většinou nemáme), a málokdy se nosí naboso. Sluší k šatům dlouhým a krátkým, hlavně na středně velké a velké společenské události.
Kotníčkové boty se používají Kotníčkové boty - tentokrát na šněrování a na širším podpatku spíše v zimě, popřípadě tam, kde chceme sice na noze cítit podpatek, ale chceme i stabilizovat nohu. Druhů je nepřeberné množství, letos v zimě kralovaly hlavně typy se suchým zipem namísto přezky, Kozačky - elastické a příjemné, na vyšším širokém podpatku také šněrovací, a klasický zip snad z bot nevymizí nikdy.
Kozačky již dávno neznamenají neforemnou shrnutou obaleninu na nestabilním upadávajícím podpatku, ale elegantní boty, které zahalí vaši nohu do měkkého tepla. Současné elastické kozačky se bez problémů přizpůsobí jakémukoli tvaru lýtka. Naprosto nepřekonatelné jsou v zimě k minisukni a krátkému projmutému kabátku. Přidejte teplé husté punčocháče a můžete vyrazit, kam je jenom libo...

Samozřejmě jsem si vědom, že nemohu postihnout všechny druhy a typy obuvi, které se na nohou našich dam objevují. Záměrně jsem vynechal takové, které jsou sešlé a přestárlé natolik, ... a ještě jedna kozačka že se jimi bude za několik málo let zabývat literatura historizující, a přesto je ženy ještě nosí. Záměrně jsem vynechal Gladiátory, Marteny a podobná zvěrstva, která se na nohou našeho něžného pohlaví objevují tak často, že to až není milé. Nerozepisuji se o teniskách, mokasinech a polobotkách, které si ženy "vzpůjčily" od mužů. A bohužel nemohu postihnout některé nuance bot, které návrháři sestrojili někde mezi kotníčkovou a páskovou botou...
Je opravdu z čeho vybírat. Alespoň co se dámské obuvi týká. Hypersuperextramoderní vysoká široká podešev, zapínání na suchý zip... Oblékejte ke skafandru. Škála dámských bot plynule přechází z unisexu až po vyloženě femininní botky pro panenky. Ceny za jeden pár obuvi se mnohde pohybují okolo tisíce korun, což je částka, kterou bychom si měli moci dovolit, chceme - li vylepšit svůj TV (holčičí) styl. To ovšem platí jedině tehdy, vejdeme - li se s rozměrem naší nohy do konfekčních velikostí, které běžně začínají u čísla 36 (nesmysl) a končí u čísla 42 (hodně malá pánská noha). Jestliže nám vyrostla noha větší, nezbývá, než se poohlédnout po nadměrných velikostech a nebo si nechat boty ušít. O šití botou zase někdy příště.

Terry





Zcela jasné argumenty, proč muži nesmějí nosit ženské věci

Zeptáte - li se někoho, kdo se považuje za normálního, proč by muži neměli nosit dámské oblečení, můžete se setkat s celou řadou více či méně zajímavých argumentů. Ty pak jsou více či méně věrohodné, ale vždy se dá najít protiargument, který pravdivost výroku prvního minimálně zpochybní.
Snad prvním argumentem je tvrzení, že muž v dámském není normální. V podstatě zdánlivě nenapadnutelné tvrzení o menšině a většině. Ona takova Illona se taky nekdy  'netrefi' - a odhali vnadu zase az moc. O vkusu by se tedy i u ni dalo velice dlouho diskutovat Ještě na začátku tohoto století byl ale na denním pořádku zcela normální a přitom zvláštní vztah pána a černého otroka. Přestože dnes není pochyb o tom, že otrokářství bylo velice špatné a odporující snad celé lidské morálce, se zlou byste se tehdy potázali, kdybyste chtěli něco měnit. Normální je totiž úzus většiny, a je velice křehký a v čase proměnný.
Hned druhým argumentem proti tedy je tvrzení, že jsme se měli narodit do jiné doby. Snad jen idiot nám může doporučovat tak bohapustý nesmysl, protože o svém narození nerozhodujeme. Zajímavé ale je, že každý tvrdí to, co se mu právě hodí do krámu - a v této situaci čas považuje za něco stálého, pevného a neměnného. Jenže pokrok je právě plynutí času, a pokrok jsou i změny, které jsou zpočátku nepopulární a později obdivované Tak tohle zase přijde pohodlné mně. (jen pro příklad první automobily - zpočátku ďáblovy stroje, dnes modla všeho lidstva). A zkuste mi někdo říct, proč změnu v pánském oblékání neučinit dnes, ale až za deset nebo tisíc let.
V argumentaci tedy protistrana přejde do hledání pravdy v pohodlnosti oblečení. Pánské oblečení je totiž objektivně pohodlnější. Kalhoty jsou pohodlnější než sukně a Gladiatory (vojenský styl bot) jsou pohodlnější, než kozačky. Vážené dámy! Budete - li opravdu objektivní, uznáte, že je to pitomost. Pohodlnost je naprosto subjektivní pocit, a jak někomu může vyhovovat volná tepláková souprava, někdo jiný nedá dopustit na elastické kalhoty a obtáhlé tričko... Někdo miluje upravený oblek s kravatou a jiný se rochní ve špinavé vytahané bundě a kalhotech s kolenami někde na holeni... Jestliže vám připadaly před sto lety pohodlnější kalhoty a prostě jste je nám sebraly, buďte tak laskavé a umožněte nám, kterým se zdají pohodlnější sukně, jen to samé.
Nejraději mám argumenty na téma zbytečnosti. Tak třeba, že úchylné je právě to, že si muž oblékne podprsenku, kterou nepotřebuje, protože nemá prsa, a ještě si do ní dá vycpávky, aby je měl větší. Bravo!!! Opravdu jste mne dostali! Ovšem pokud zapomenu na podprsenky Push-up, určené samozřejmě pro dámy, že... s jedinou funkcí: zvětšit opticky poprsí. Vycpávky do podprsenek nejsou ničím tajemným - nabízí je každý zásilkový obchod. A silikonové implantáty (strašlivě nepraktické) - slouží prosím k čemu???
Ještě nepochopitelnějším argumentem, který přichází v závěru debat, je tvrzení, že dámské oblečení vychází z toho, že má odhalovat a zdůrazňovat Jestliže má ženské oblečení jejich postavu zvýrazňovat, pravděpodbně o tom některé ženy nevědí. pěknou ženskou postavu a ženské vnady. Polemizovat s tímto tvrzením lze velmi obtížně, protože všechno to je pravda. Ale nepřímo je tento argument použit tak, že pánové jsou oškliví, a proto není co odhalovat a zdůrazňovat. Děkuji za poklonu. Ale vysvětlete mi prosím někdo, proč tedy stejné ženské oblečení na sebe navěsí štíhlá a krásná modelka stejně tak, jako poměrně šeredná a obézní holka odvedle z baráku? Když se pod sukněmi objeví nohy chlupaté stejně tak jako moje, postava je obtloustlejší a neforemnější, než moje, obličej fádní až ošklivý - má tato žena tedy právo na ženské výsady oblečení, podtrhující její neexistující vnady? Nechci bojovat s obhájcem ženské krásy, jen chci mít právo zdiskreditovat se stejně tak, jako mají právo ženy. Všechno je to o vkusu nebo nevkusu, a ne o úchylce a normálnosti. A navíc směr ve společnosti je - jak tuším - zaměřen proti sexismu (využívání ženského těla v reklamě, sexuální harašení apod.), tak se na něj, prosím, neodvolávejte.
Na závěr jedna pro mne naprosto nepochopitelná záležitost: transvestité, vystupující v travesty show, jsou v naší společnosti poměrně KLEC BlLÁZNŮ - divadelní hra s Ladislavem Županičem v kursu, v poslední době se začali objevovat snad ve všech zábavních pořadech, mnoha filmech a několika divadelních hrách... Nahlížíme na ně jako na umělce, zatímco na ty, kdo se převlečou mimo jeviště, jako na sexuální devianty. Není to praktická zvrhlost nikoli jejich, ale celé obrovské normální společnosti? Samozřejmě - ještě na počátku století byli divadelní herci ta největší pakáž, srovnatelná snad s dnešními cikány, a nyní jsou na vrcholu společnosti - ale snad nikdy se nedělal rozdíl mezi příslušníky stejné skupiny lidí podle toho, kde se nalézají. O to nepochopitelnější, když jde „pouze" o módu a oblečení. Inu, šaty dělají člověka.

Terry





O stejnokrojích

Už od nepaměti se říká, že šaty dělají člověka.
Jak je ale možné, že mužská móda je tak bezbarvá a fádní? Proč není mužům dopřána v oblékání taková kreativita, pestrost Oblek je v postatě obyčejná uniforma. a svoboda jako ženám? Proč všechna ta saka, kvádra a obleky -- jeden jako druhý -- lišící se maximálně barvou kravaty? Jsou snad muži bytosti fádní a bezbarvé?
Nikoli. Vysvětlení je prosté: mužská móda je stejnokroj. A stejnokroje -- ty nebyly vymysleny proto, aby lidskou individualitu zvýrazňovaly, nýbrž aby ji potlačily a udělaly z lidských bytostí masu. Individualita je totiž mnohdy na obtíž vzhledem k cíli a účelu, kterého je třeba dosáhnout.
Kdyby byl každý voják jinak barevný, mohlo by to ve veliteli vyvolat zdání, že posílá na smrt člověka a ne jen kus.
Kdyby byl každý zaměstnanec jinak barevný, narušovalo by to "týmového ducha firmy", kde zaměstnanec přece není proto, aby ukazoval (natož rozvíjel) svou neopakovatelnou osobnost, nýbrž proto aby byl jedním pracovitým kolečkem složitého a výkonného stroje.
Kdyby muži byli barevnější a pestřejší, ohrožovalo by to stabilitu a hlavně výkonnost naší společnosti, která je -- a v tom bych si dovolil souhlasit s feministkami -- řízena muži. A co je nejdůležitější -- ohrožovalo by to přímo její podstatu: soutěživost dohnanou do extrému -- dravost, drzost a bezohlednost.
A to jsou vlastnosti, kterým se nejlépe daří právě v anonymním, šedém a uniformním davu.

Peťa





Proč mi na oblékání tak záleží?

Bylo by samozřejmě neskonale jednodušší se na nějaké oblékání vykašlat, věnovat se raději práci, rodině, zahrádkaření nebo odejet do Pákistánu, než se bít za právo nosit sukni, kozačky a kožíšek. Vyhnul bych se spoustě problémů hlavně doma, možná bych i necítil takovou frustraci. Mohl bych se prostě uchýlit někam, kde je žena odstrkovaná, zahalená do neforemných černých hader s košíkem přes obličej, aby mne přešly roupy a já si uvědomil, jak je krásné býti muž.
Ale já žiji teď a tady. Vidím, jak je móda k mužům nevšímavá. Jako by záleželo hlavně na tom, jak vypadá žena, a muž jenom hodí na stůl peníze. Pohodka. Teprve v poslední době se objevuje řada kosmetiky pro pány, která tu chyběla. Teprve v poslední době, a zásluhou obchodů s módou pro mladé a perspektivní lidi (New Yorker, Terra Nova a další) se objevují v pánském jiné oděvní součástky, než rifle, nabírané tesilky, tričko a košile. Malinko se rozšířil výběr materiálů - ale srovnáme - li výběr v dámském, musí nás to přeci zarazit. Zkusili jste si někdy místo košile s límečkem, odírající krk, saténovou halenku? Nemusíte to nikde přiznávat. Jen to vyzkoušejte. Měli jste na době někdy samet? Bez ohledu na to, co z těchto materiálů bylo ušito - proč by právě satén a samet měl být výhradně dámskou záležitostí?
Nebo například boty: jednou jedinkrát vyzkoušejte elastické vysoké kozačky. Shodneme - li se na tom, že dlouhodobé nošení vysokých podpatků neprospívá zdraví, protože deformuje nohu, musíme si také uvědomit, že občasné nošení přiměřených podpatků krásně rovná postavu a tak odlehčuje naše ohnutá záda. Punčocháče - ostatně původně výhradně mužská záležitost - jsou mnohem pohodlnější a hlavně hezčí, než například jégrovky.
Různá stahovací body a na stejném principu pracující korzety mají hned několik výhod: odlehčují páteři, rovnají záda a držení těla, stahují břicho (to by se hodilo kdekomu z mužské populace) a zahřívají oblasti kříže, ledvin a prostě všude tam, kde nechceme prochladnout.
Dámské kabáty (původně opět výhradně pánské - kabátce!!) jsou velice praktické, a právě díky projmutí i pohodlné, protože si nepřipadáte jako v krabici.
A konečně letní šaty jsou jedinečné právě proti horku - o takovéto pohodě si muži v kalhotech a košili mohou nechat jedině tak zdát.
Nemusí vás to přesvědčit a nemusí vám to osobně ani vyhovovat. nemusíte mít nutně stejný názor jako já a dalších mužů, kterým dámské oblečení učarovalo. Já také nechápu, proč někdo cvičí aerobik nebo skáče Bungee-jumping. Netuším, jaké pohnutky dovedou někoho do profesionální armády nebo do akrobatického cirkusu. Ale nemohu tyto lidi vyčlenit ze svého života a odsunout na kolej „úchylů". A když je uvidím - na ulici stejně jako v televizi - logicky ve mě nemohou vzbuzovat odpor, údiv nebo nechuť. A jestli ano, je to jen moje vina a můj špatný přístup.
Pár lidí mi položilo - poměrně shodně - velice zajímavou otázku: co je pro mne tak zajímavého na tom, že nosím dámské věci, když by bylo mnohem jednodušší se na to vykašlat. Hodně jsem přemýšlel, jaké pocity ve mně některé oblečení zanechává. O fyzickém sexuálním vzrušení nemůže být řeč. Ale když jsem si jednou oblékl punčocháče, krátkou sukni a kabátek, ten pocit jsem pochopil. Pro normální smrtelníky ho mohu velice, velice přesně přirovnat k tomu, když se třeba ráno protáhnete na posteli. Nikam nemusíte, a tak se zavrtíte, poskládáte kostičky, a celým tělem a duší vnímáte tu pohodu. No, tak to je přesně ten pocit.
Kdyby vás někdo chtěl obrat o to nedělní ranní protažení v posteli, asi byste nechápali proč. Možná byste mu to ani nedovolili, takhle vás zbytečně a nesmyslně omezit. No, a já to, počestné dámy a pánové, cítím naprosto stejně.

Terry





Glosa o mobilním telefonu, osobním autu a lidském právu

Všimli jste si někdy reklamy na Twist? Kromě úžasného zmatku hodně moc hezkého oblečení. Reklama na Twist je ve své podstatě sexisticko - fetišistická. Mimochodem - to oblečení klidně beru. Sexisticko - fetišistická reklama Twistu
Co sleduje operátor sítě Paegas je mi celkem lhostejné, snad proto, že mi za opaskem visí mobil na stejné síti. Je ale zajímavé, jak lidé v Česku mezi sebou vedou slovní války na motivy toho, zda je lepší Paegas nebo EuroTel. Do toho samozřejmě zasahuje reklama, která vše ještě více zavařuje. Podle mého je to jedno. Každá ze sítí má svoje výhody a nevýhody. Diskutovat o nich má cenu jedině tehdy, když se rozhoduji o tom, jaký mobil si koupím. Přesto jsem byl několikrát svědkem rozprav vedených na ostří nože.
Jednou jsem kamsi přijel svým autem - polským Fiatem, "Maluchem", snad nejmenším autem, jaké tu můžete vidět. Neměl jsem to dělat, protože část společnosti mne odmítla jenom proto, že takovým autem se prostě nejezdí. Jeden ze zákazníků firmy, pro kterou jsem pracoval, dokonce s námi odmítnul vést jednání, když jsme přijeli v "obyčejném" Favoritu. (Nová Felicia to nakonec o týden později napravila.) A na druhou stranu jsem se bavil s lidmi, kteří jezdí jenom Trabantem, nebo jenom Fiatem či Škodovkou, a nikdy by se nebavili s někým, kdo přijede v BMW.
Chci jenom říct, že nám schází to nejdůležitější pro lidské soužití: tolerance. Když někdo nepřežije fakt, že mám čtrnáctipalcový monitor, polského Fiata, mobil Paegas, bydlím v paneláku a nakupuji v diskontu, nemohu po něm rozhodně chtít, aby mne toleroval v sukni, na vysokých podpatcích a zahaleného do kožíšku. I tak se mi může stát, že mne jednou fyzicky napadne prostě jenom za to, že do vozíčku při nákupu strkám desetikorunu, zatímco on tam dává dvacku.